HLÍDÁM PSA ARABŮM
HLÍDÁM PSA ARABŮM
Bylo to takový krásný líný anglický odpoledne, vyškrábala jsem se z postele, zavolala jsem po skypu domů a protože zrovna ten den byly prezidentské volby, byla jsem jak na trní, asi stejně jako spousta z Vás, jimž není blaho naší země u .. Zkrátka jsem chtěla přijít na jiné myšlenky, všechny stránky se plnili sčítáním hlasů a já bedlivě pozorovala a doufala, že nebudeme mít opět toho arogantního hulváta, který je v zahraničí všem pro smích. Ale tak nechme můj názor být a vraťme se zpět.
Rozhodla jsem se, že půjdu směrem do Hulmu, kde mi na fb vyskočila událost o výstavě ptactva v nějakém zahradnictví. Zahradnictví mě tedy šokovalo, bylo úplně jiné než u nás. Byla to obrovská zahrada s dřevěným zastřešením, několika skleníky z plachet a kovových konstrukcí a kavárnou a možností venčení psů, vlastně jakoby tvořený park s možností nakoupit stromky a tak. Ale byl situován mezi bytovkami a průmyslovými budovami, tak nepůsobil jako park, ale spíš oplocené zahrady s harampádím. Tam jsem strávila nějakou tu minutku a jelikož to bylo na půl cesty do centra rozhodla jsem se jít domů, docela se stmívalo a já celou trasu domů neznala, vytáhla jsem si tedy mobil a šla dle mapy zpět domů.
Procházela jsem několika uličkami, čtvrtěmi a zastavila jsem se až na dlouhém mostě nad dálnicí, bylo vidět, že tudy moc lidí nechodí. Na mostě jsem chvíli přemýšlela, dívala se na ty spěchající lidi jedoucí někam, ..
..kam asi jedou a z kama jsou? Jaké jsou jejich životy? Ráda se topím v těchto myšlenkách. Zajímají mě tyhle věci, vždycky když se podívám k nebi a vidím letadlo, přemýšlím kdo tam asi sedí, kam asi letí, jak se jeho život změní? Přeskakovala jsem z myšlenky na myšlenku a zasekla se u dneška. Jak asi dopadnou volby? Jak dopadne můj život a kam se teď bude ubírat. Co můj vztah, neutrpí tím žádný šrám? Ráda přemýšlím sama, čistím si hlavu na místech, kde nic a nikdo není a sleduju okolí, lidi, kteří žijí svými životy. Cítím se pak uvolněně, klidněji, uspořádám si své myšlenky, udělám závěr, vše vyhodnotím a cítím se pak prázdná. Ale správně prázdná od těch škaredých myšlenek co mě stresují, co se mi doposud honili v hlavě. Už dlouho jsem nebyla jen sama se sebou a svými myšlenkami. Zkoušeli jste to někdy? Jak přemýšlíte vy? Jak a kde si čistíte mysl od špinavých myšlenek? Je to pro mě neuvěřitelná úleva. Chci a potřebuji být prostě sama, někde, nerušeně a jen snít, přemýšlet, hodnotit svůj život a všechny své kroky..
Vlastně tam nejsem sama. Tam a zpátky běhají dva arabové. Z toho mého zasnění mě vytrhne jeho zdvořilé „Ahoj!“. Škubnu sebou a dívám se na něj. Má mnohem lepší angličtinu než já, je mu asi stejně jako mě okolo 30ti a ptá se mě, zda mu můžu pohlídat psa, se kterým běhá tam a zpět přes celý most a nutno dodat, že jej to už moc nebaví a psa taky ne, a tak kývnu a on mi předává vodítko a běží se svým kamarádem dál. Je to obří huňáč, asi víte jak vypadá husky. Je milý, zjevně zvyklý na lidi, vůbec mě netahá, stojí se mnou uprostřed mostu a pozoruje svého pána, jak běhá tam a zpět. Tohle je vlastně ta situace, uvědomuji si, která se prostě nikomu nikdy nestává, a teď mi právě utíká mezi prsty a tak jsem se rozhodla ji natočit, protože mi zase nikdo neuvěří :D
A tak stojím na mostě, hlídám psa, sleduji naši celorepublikovou prohru a natáčím video. Kolem mě běhají tam a zpět dva arabové a já si tuhle situaci neuvěřitelně užívám. Tu prchlivou chvíli co každou sekundou mizí nenávratně pryč. Těch několik minut se mi zdá nekonečných a neuvěřitelně krásných. Cítím se nádherně, pročištěně, uvolněně a hladím huskyho, vím, že mi asi česky rozumět nebude, ale stejně na něj mumlám to svý „nazdar ty roztomilý huňáči, jakpak se ti asi běhalo?“
(Mám neuvěřitelně ráda zvířata, nejen, že jim můžete říct všechno a oni Vás nikdy nezavrhnou, působí na Vás jako přátelé. Ti co Vás znají ať už máte blbou náladu nebo dobrou, bez či s make-upem, v domácích hadrech, znuděné, lenošící, rozčílené či veselé. Ted si říkám, že naše kočka se mnou musí mít fakt trpělivost, i když ne, že by se neozvala, když už jí ty mý nálady lezou krkem :D )
Po chvíli se samozřejmě oba zastaví a já zpět vracím pejska a podávám vodítko majiteli. Prohodíme pár slov, ptám se jak dlouho už tady bydlí (cože 15let zírám a nedokážu si ani představit jak dlouho to je) ukazuje mi kde bydlí, vypráví mi jak dlouho tady žije a z kama pochází a postupně sklouzáváme ke sportu. Přeběhnuli ten most asi 15x zírám protože, já bych dala 5 koleček a plazila bych se domů, jeho kamarád jich dal asi přes 30 no tomu věřím, měl docela dobrý tempo. Samozřejmě se ptá ,zda mu dám telefonní číslo, odmítám a tak se rozloučíme a pomalu se oba ploužíme domů jen já to mám ještě 2 míle a on 200metrů. Ale i tak je hezké potkat někoho milého, popovídat si v angličtině, a vůbec mi to příjde jako hezké zakončení dne. Tak co stává se Vám tohle taky? :D :D :D
