MŮJ POSLEDNÍ DEN
A zakončeno třešní na dortu - aneb pravá tvář rodiny
Byl to den, kdy jsem končila u své rodiny v Lightwateru. Proč? Zkrátka se nechovali vůči mě hezky, po eskortě policajtů, kdy jsem nevědomě spustila alarm a všem se omluvila se rodina rozhodla, že budou několik dnů obědvat a večeřet mimo dům a nebude se nakupovat žádné jídlo – jako že za trest. Myslím, že jelikož je přísun potravy povinnost rodiny chtě nechtě, rozhodla jsem se po tomto incidentu skončit.
Takže začneme,.. tohle je ta pesimistická část
Rodině jsem to oznámila - tedy že končím, původně jsem měla mít prázdniny, které jsem měla strávit dva týdny v ČR, tudíž mi slíbili odvoz na letiště. Ten však hned druhý den ráno zrušili, našli mi extremně drahé tágo asi 120liber a autobusy za 60 liber a nezaplatili mi za celý týden z 90liber jsem dostala sotva 20liber (nenatankovala jsem, snědla jsem něco, neožehlila jsem všechno správně podél švů, nevěnovala jsem se dostatečně dětem, atd) a tak jsem se namíchla. A víte co, oni mi ještě vyčetli, že co si to dovoluju jako skončit? Že jsem je stála uplný majlant, že se tady agentuře platí hrůza peněz a začali na mě řvát (tedy HM) no já myslím, že jsem plácla něco jako, že mají 2 týdny na to, aby si našli novou Aupair což je z mé strany ještě slušnost. Dokoupila jsem si zavazadlo za 60liber a zabukovala autobus i s kufrem za asi 25liber. Jel z vedlejší dědiny v tyto hodiny: 6h, 7h a 8h. Já zakoupila ten v 7h, protože co kdyby mě chtěli odvézt pozdě, od angličanů nikdy nevíte co čekat to je právě ta jejich nevypočitatelná povaha. Urazí se a klidně Vás vyhodí na ulici. Vážně!
Jak jsem počítala. Rodina mě vezla na autobusák. Řekla jsem jim, že autobus jede v 6h a oni mě dovezli po 6h, protože jsme kroužili po dědině a oni mi tvrdili, že neví, kde autobusák je!?? Jako vážně, ona v tom městečku má základnu (byla to policistka) takže tohle sem jim nežrala. Jako idiot jsem je navigovala. Nakonec mi zastavili u autobusáku, vyhodili mi kufr a odjeli ani ahoj, měj se?? Jako vážně? Pchh
Vážně nahovno den, už přesně nevím, ale na letiště jsem se s přestupama dostala až o půlnoci a snažila se usnout. Odbavení jsem měla myslím kolem 6h ráno a let odlétal něco okolo 8h ranní. Byla jsem zničená, na letišti se spát vážně nedá, byla jsem smutná, že se mi potvrdilo to, co se o nich říká, že jsou falešní a mají takovouto povahu. Na oko jsou milí, ale opravdoví přátelé zkrátka nejsou.
A takto skončil můj příběh, proto jsem se už jako aupair nechtěla vrátit. Ne že bych snad zanevřela na angličany, nechám je ještě několikrát nakouknout do mé duše, a otevřu jim ještě mnohokrát své srdce, bez toho aniž bych je předem odsoudila, ale slyšela jsem už mnoho o této přetvářce a trošinku se proti tomuto chování obrním, aby to příště nebyla tak škaredá rána, protože tohle opravdu zabolelo :(
Vlastně takhle neskončil ten příběh, pokračování co se dělo na letišti už sem plést nebudu to už je jiný příběh jež najdete v kapitole O MĚ – ITS NOT NORMAL J protože to prostě nechcete :D