Konec začíná uvědoměním a mění se v začátek
Každý člověk se bojí, že jednou přijde konec. Ztratí všechno co měl, veškeré jeho plány zmizí, všechny jeho sny se rozplynou do vzduchu a jeho nejdůležitější část v něm umře spolu s Vámi při odchodu Vašeho partnera. Obklopí Vás samota, smutek, strach, nenávist, bolest a utrpení a budete na to všechno samy jen Vy a Vaše mysl, a jak ji známe ta není dobrý společník. Bude Vás mučit, trýznit a vy budete chtít umřít, všechno vzdát, přestat doufat, snažit se či věřit v cokoli. Neuvidíte dlouho nic jen tmu. Možná si projdete vyloženě peklem, nebudete moci spát, jíst, mluvit, budete se třást jako byste potřebovali svou další dávku a potřebujete.. kontakt Vašeho protějšku, slyšet jeho slova, cítit jeho objetí a sdílet s ním čas, ale tak to nebude. Už nikdy to tak nebude. Tenhle stav nepřeju nikomu zažít. Je to něco, co jste doposud nechápali. Co by Vám přišlo absurdní, ale Vaše tělo je propojeno s emoční stránkou Vás samotných, s Vaším srdcem a to co zasáhne Vaše srdce se projeví i na těle. Pokud nejste psychicky v pořádku nemůžete být ani fyzicky. Ale to je jen momentální stav. A vy jediní ho můžete zastavit.
Budete si muset zvyknout na samotu. Všechno Vám bude chybět, projíždíte si své vzpomínky v paměti a ničí Vás to, přemítáte nad posledními dny, nad tím jak to proběhlo. Viníte ze všeho sebe i když Vy za to ani nemůžete. Nechcete se s tím smířit a nechat to jen tak být. Nechcete už nic slyšet o tom, že to nejde, že je to pryč a že už to nikdy nebude takový. Jen se shazujete, ničíte si tím sebevědomí a to je zbytečné, to už Vám přeci zruinoval partner. Je to hnusné, ale musíte zapomenout. Skončit s tím vším. Přestat se ničit a zabíjet samy sebe zevnitř. Protože to, že tuhle zkušenost teď berete jako to nejhorší co se Vám stalo tak vlastně vůbec nemusí být. Jednou budete děkovat za vysvobození od takového vztahu. Jednou zjistíte, že to vy jste o nic nepřišli, protože přijít o takového člověka je vlastně výhra. Špatného člověka co Vám ublížil lze tak snadno nahradit, horší je nahradit člověka co ve vztahu nelhal, vážil si vztahu, byl dobrým partnerem, nikdy nezradil, byl upřímný či nepodvedl - takový lidé se nesnadno hledají. Takoví co umí budovat vztah. Ale ne každý člověk je připravený na to budovat vztah a proto jste možná jen narazili na někoho, kdo ještě nemá na to se posunout dopředu. A proto je zbytečné se trápit pro někoho takového.
Až se Vám bude stýskat méně a méně a až si uvědomíte, že je to opravdu pryč a nic s tím neuděláte a neexistuje žádná možná cesta zpět, až po tom uvědomění si tohohle zjistíte, že jste vysvobození a zjistíte, že jste vlastně uplně někdo jiný a začnete se mít rád ♥ Budete překvapení jak moc chápaví, hodní a vstřícní k sobě teď budete. A po té vší bolesti a trápení si zasloužíte být na sebe pyšní. Naleznete v sobě člověka, kterého jste znali před několika lety a budete překvapení, že takový pořád jste. Stanete se sami sobě přítelem, podporou, kamarádem, poradcem a vlastně vším.
Co ale teď? Rozchod by nám měl něco dát. Ta bolest tady není pro nic za nic. Správně to čím jsme si prošli, to jak moc nás to zasáhlo a jak to naše tělo oslabilo, nebylo jen pro nic za nic! Kdepak máme si uvědomit, že i kdyby cokoli! DRUHÉ ŠANCE SE NEDÁVAJÍ A NENÍ CESTY ZPĚT!
Také si musíme uvědomit, že ta bolest se nám měla vrýt pod kůži, abychom věděli co se stane přístě a neopakovali stejnou chybu. Něco jako tetování pod kůží o kterém víme jen my samy. A vždycky, když uvidíme stejné znaky v příštím vztahu začne to tetování vystupovat na kůži a my si vzpomeneme, že tohle už ne. Když uvidíme v příštím vztahu byť jen náznaky toho, čím již jsme si prošli a budeme vědět kam to směřuje můžeme zasáhnout dřív. Budeme vědět, že to není partner pro náš vztah. Může to být partner pro někoho jiného, ale ne pro nás.
A tak si teď užívejme, že jsme se dostali tam kam jsme měli. Užívejme si samy sebe. Protože nejhorší je vztahem ztratit sám sebe. Nejhorší je nevědět a hledat a nenacházet. Já sama sebe našla. Tolikrát jsem se sama sebe ptala kam zmizel ten člověk a najednou je zpět jako starý známý. Mnoho let zpět jsem se cítila jako někdo jiný. Říkala si vždyť to nejsem já? Vždycky jsem byla uplně jiná, energická, šílená, ukecaná a ted sedím v rohu, nudím se a koukám kolem sebe a jsem otrávená ale z čeho? Z života, vztahu, sebe? Ne bylo to z toho, že jsem byla ve špatné společnosti lidí, ve špatném vztahu a to ovlivnilo a potlačilo můj pravý charakter a já vadla jako květina v této společnosti a když jsem se od toho všeho odprostila, našla jsem sama sebe a to za to stálo. ♥ Jsem sama a jsem štastná ♥

Nikdy jsem neztratila tolik, abych našla sama sebe, a byla to ta nejlepší ztráta v mém životě.♥
DĚLEJ TO PRO SEBE ♥ MĚJ SE RÁD A BUĎ KÝM JSI SKUTEČNĚ BYL :) JE LEPŠÍ ZTRATIT TOHO NEPRAVÉHO NEŽ ZTRATIT SÁM SEBE ♥
