Není to tak dávno, co jsem žila obklopena špatnými lidmi a ve svém životě měla mnoho špatných vzorů, falešných přátel a zřejmě si ani neuvědomujete jak moc Vás vaše okolí ovlivňuje, jak moc se měníte ve společnosti špatných lidí. Mnoho knih udává, že jste průměrem pěti lidí, se kterými se nejčastěji setkáváte. Něco na tom bude.

        Mezi lidmi, kterými jsem byla obklopena posledních deset let jsem si neuvědomovala, že se cítím špatně, dokud jsem nezjistila, jaký je život bez nich. Dlouhé roky jsem byla uzavřená, trpěla, vypouštěla uštěpačné poznámky, držela si odstup od lidí, byla jsem zamlklá a to všechno proto, že jsem se v obklopení těchto lidí necítila dobře. Vytvořili ze mě někoho jiného. Jak?

        Byla jsem ten typ člověka na kterého se můžete obrátit s čímkoli.  Přátelství pro mě bylo všechno, věděla jsem, že o vztah můžete přijít, ale o přátele? Tomu jsem nikdy nevěřila. Vždycky jsem se snažila pomoci, poradit, udělat si čas, zahrnout je láskou a přátelstvím ne slovy, ale činy. Vlastně jsem svým přátelům nikdy neřekla, jak moc si jich vážím. Ale kdykoli mě požádali o pomoc at se jednalo o psychickou podporu v těžkých situacích, záskok při řízení, pomoc při budování domu či stěhování, nebo jen být při nich na obyčejné procházce a udělat si čas, přespat u někoho a podpořit ho v situaci z nichž neviděl východisko. Vždy jsem tu byla a neočekávala nic nazpět jen čisté přátelství. Věřila jsem, že by to samé udělali pro mě.

        A to byla největší chyba. Když pro okolí děláte příliš, začne to okolí brát jako samozřejmost. Samozřejmost o kterou nikdo nestojí, za kterou nemusí děkovat, něco čeho si pak lidé přestanou vážit. Člověk si pak začne myslet, že dělá něco špatně a že není pro své přátele dost dobrý, a tak začne dělat pro tyto přátele víc s pocitem, že to co dělal doposud nestačilo. A to je kruh co Vás jednou zničí. Máte pocit, že pro lidi děláte málo, ale děláte moc a oni si toho neváží. Děláte příliš pro ty nepravé lidi. Jste obklopeni špatnými lidmi, co Vás za Vaši námahu nikdy nezačnou brát vážně, naopak si Vás začnou dobírat, protože pro ně ztratíte hodnotu. Představte si kdyby jste tuto energii a všechno co děláte, dělali pro ty pravé lidi, ti co by Vám to opláceli, podporovali Vás, naslouchali Vám, stáli při Vás při těžkých rozhodnutích. viděli a cenili si Vás a času co do nich investujete. Co by se Vám snažili i upřímně pomoci, poradit, motivovali by Vás namísto závisti, úmyslně špatně mířených rad nebo uštěpačných poznámek a shazování všeho o co se snažíte a zpochybňování vašich názorů. Co kdyby Vás podpořili?

        Ale díky ztrátě těchto lidí v posledních měsících jsem si uvědomila, že nejsem špatný kamarád. Jsem ten pitomě hodný, naivní a obětující se člověk co dělá první poslední a lidi si toho neváží, je to pro ně samozřejmost. Nevidí Vaši hodnotu a vy zjistíte, že vlastně žádnou nemáte. NEMÁTE PROTOŽE KDYŽ SI VÁS NEVÁŽÍ OSTATNÍ JE TO PROTO, ŽE SI VY SAMY SEBE NEVÁŽÍTE A TO UŽ JE POZDĚ. VLASTNĚ NIKDY NENÍ POZDĚ VÁŽIT SI SÁM SEBE, ALE JE POZDĚ PRO TYTO PŘÁTELE, ABY BYLY SOUČÁSTÍ VAŠEHO ŽIVOTA.

Když ztratíte svou hodnotu je těžké ji po tom vůbec znovu najít.

        A tak jsem poprvé v životě ukončila několik přátelství já. Možná mí přátelé kolikrát byly zmatení, nikdy jsem neřekla, co pro mě znamenají, byla kritická či někdy dobíravá, ale vždy když potřebovali, byla jsem tu a snažila se ze všech sil pomoci. A tak jsem musela po svém rozchodu několik dlouholetých přátelství ukončit. Ne proto, že by snad byly na straně mého bývalého přítele, jak se možná mylně domnívají. Protože více než ostatní lidé chápu, že člověk si nemůže vybrat mezi tímto člověkem a tím druhým. Bylo to čistě z bolesti jež do mě zabodly. Přišli o mě, protože nikdy nepoznali mou hodnotu a nevážili si mě. Pomohla jsem, ale oni tady pro mě nebyly v nejtěžších chvílích, ve dnech kdy jsem je potřebovala, kdy jsem se cítila sama, potřebovala pomoc, radu, objetí tu nebyly či se ke mně otočili zády, nevážili si mě, a já si nyní vzpomněla, jak kolikrát nebyly na mé straně, jak mě odsoudili za mé názory, jak nevěřili ve mně, mé cíle jim přišli směšné a nepodporovali mě, spíš se mi vysmály, když jsem tvrdila, že odjedu do Anglie, udělám si maturitu, nebo budu dělat obchoďáka. Nevěřili mi, vysmívali se, odrazovali mě, měli předsudky a já čekala zastání, radu, povzbuzení a ničeho se mi nedostalo. Mrzelo mě mnoho věcí a přesto jsem jim odpustila. Ale nyní po rozchodu kdy jsem viděla co jsou opravdu zač jsem myslela, že tu bolest neunesu.

        Vzpomínám když jsem plna nadšení oznámila, že odjíždím do Anglie a všichni na mě upřeli pohledy a namísto povzbuzení a oslavování jsem uslyšela spoustu nevhodných poznámek od lidí jichž jsem si vážila typu „ a ty nevíš o všem tom hrozícím nebezpečí?“ někteří utrousili nehezké slova v podobě „ šak počkej až  přijedeš s pláčem až tě tam někdo znásilní, šak počkej až si zažiješ to peklo tam, si blázen jet tam, víš kolik je tam cizinců, jaká je kriminalita, šak ty se vrátíš,..“ Mysleli si že jsem hloupá, naivní a nevím co je za hranicemi. Byl to jed co vypustili ze svých úst. Úmyslně. Nepřáli mi štěstí.

        Je to jako byste žili v rozbořené chatrči ze které nechcete odejít, protože je to to jediné v co věříte, že je správné, ale pak se všechny stěny hroutí, všechno kolem Vás padá a  Vám nezbyde než utéct abyste se zachránili než Vám spadne na hlavu. Vyběhnete z ní ven a najdete nádherný svět, před kterým jste se zbytečně ukrývali. Najdete když to dovolíte i pravé přátele, co po tom všem, když jste na dně Vás zvednou, i když je tak jednoduché Vás v tuto chvíli srazit ještě níž. Praví přátelé Vás zvednou, podpoří a podají pomocnou ruku. Ti jsou tu, když už nevěříte nikomu. Zastanou se Vás a pomůžou Vám. A pro Vás je to v tu chvíli cennější než cokoli na světě.

        Můj ex přítel mě přiměl k tomuto článku a zamyšlení větou „to si smažeš každého kdo se se mnou baví či je na mé straně?“ tím mi dokázal jak moc mi celé roky nerozuměl. Jak mi možná nerozuměl nikdo z nich. Ne, mi nevadí, že by snad byly mí přátelé na něčí straně, každý má právo bavit se jak se mnou tak s ním. Tímto přeci nebudu odsuzovat něčí přátelství. Tohle není hra na buď a nebo.

Důležité přeci je pokud Vaši přátele vidí, co pro ně děláte, váží si Vás a podporují Vás nebo Vám naopak závidí, nepodporují, stahují dolů a snižují Vám sebevědomí. Vadí jim Váš růst, to že máte sny, že chcete něčeho dosáhnout a haní Vám Váš přístup k životu a pohřbívají naděje namísto, aby Vás v nich podpořili. Protože to by znamenalo, že oproti Vám co na sobě dřete, by oni byli „lůzři“, když srovnají svůj život a Váš namísto, aby na sobě začali pracovat a brali si motivaci z Vás, Vás začnou negativně ovlivňovat a stahovat dolů, aby se cítili líp.

        Za těch pár měsíců, jsem si uvědomila, že mí přátelé ze mě udělali někoho uplně jiného. Měli neuvěřitelně negativní dopad na mé chování. Několika utrousenými negativními komentáři potlačili můj charakter, z veselé, pozitivní a akční osoby, která byla pro každou srandu a neustále ukecaná se ze mě stal negativně smýšlící, neustále utrápený, neštastný a zamlklý člověk žijící v nesouladu sám se sebou a bojící se projevit svůj názor či radost z něčeho. Několik let jsem si říkala, co se se mnou stalo za ty roky, že jsem bývala jiná a nyní, když jsem bez přátel, sama v cizí zemi najednou po těch letech zjištuji, že ta osoba ve mně je pořád byla potlačena, schovaná a vystupuje napovrch. A já jsem v šoku, že uvnitř mě ta osoba neustále je.

        A tak musím říct, že jsem po několika letech svou hodnotu našla. Ale musela jsem se dostat na dno, začít sama sobě věřit, vážit si sama sebe, začít znovu snít, když všechny sny lehly popelem. Musela jsem pracovat sama na sobě, abych si uvědomila svou vlastní hodnotu. A věřte práce na sobě je ta nejtěžší práce, jakou můžete dělat. Zvláště když už nevěříte v nic. Ale také se nejvíc vyplácí. Našla jsem uvnitř sebe své ztracené já a jsem zase ta osoba, kterou jsem před lety ztratila. ♥

        Roky jsem se ptala sama sebe proč jsem tak otrávená, nudná, smýšlím negativně a nic mě nebaví. A najednou po všech těch letech jsem nedávno potkala osobu, která sama sebe motivuje, je pozitivní, veselá, štastná i když se něco pokazí vidí všechno pozitivně, netrápí se pro hlouposti, nachází nové přátele, je s ní legrace a má své modré období. Modré období je pro mě znakem pohody. Je to část mě, kdy mě jakákoli drobnost naplní pocitem štěstí, hezké slovo, povzbuzení, když jdete jen tak popít s přáteli, jdete ven, na procházku, nebo jen trávíte čas s lidmi se kterými je Vám dobře, když Vás jakákoli modrá věc nadchne, když chodíte jen v modré, protože Váš život právě teď má modrý odstín. Protože jste ŠTASTNÍ!

        A tak mi zůstalo pár přátel, těch co mají radost z Vašich drobných radostí, posunů vpřed a malých vítězství, podporují Vás a z celého přátelství cítíte pozitivitu, radost, naději a nepotřebujete k tomu dvacet špatných přátel, stačí Vám tři správní lidé, kterým dáte svou energii, čas, radost, upřímnost a lásku a podporu ve všech situacích. To je pravé přátelství. Tam kde se necítíte špatně. Mezi lidmi co Vám přejí jen to dobré.

A proto znáte svou hodnotu? Znáte své přátele? Jakými lidmi se obklopujete? Nepohřbívají Vaši přátelé Vaše sny a sebevědomí? Znají Vaši hodnotu a respektují Vás? Váží si opravdu Vaší pomoci a přátelství? A vůbec můžete se podívat do zrcadla a říct samy sobě „vážím si tě“ „to zvládneš“ „jsem na tebe hrdá“ protože já už ano. A je to poprvé v životě a to proto, že jsem SAMA SEBOU.

Na modrý svět a na nás :)

(pro všechny co v mém světě zůstali ♥)