léčba zánětu spojivek
O Anglii je všeobecně známo, že zdravotnictví tady není v uplně skvělé formě a prakticky se s tím do budoucna ani nijak moc nedělá. Většina britů si platí kvalitní soukromé lékaře a za nemalé částky. Většinou platíte ročně určitou částku a můžete dojít s jakýmkoli problémem. Zatím nemám příliš mnoho zkušeností, jen vím, že je platba u lékařů odstupňována, tedy poprvé platíte určitou částku, když dojdete podruhé platíte opět, ale jinou částku, myslím vyšší a do třetice už doufáte, že nedojdete jinak se nedoplatíte :D
Ale k mému problému. Začalo to uplně nevinně, :D což asi říkám vždycky, ale fakt to tak bylo!
Začala jsem pracovat v jednom skladu, kde bylo spousta prachu, moje práce byla jezdit mezi regály s vozíkem a dle objednávek sbírat zboží a dávat do krabic, které se pak zalepily a odeslali zákazníkům. Šlo o prodej školních uniforem. Tenhle kšeft tu docela vydělává a tak je snadné se do takové práce dostat, ale o tom jindy. Jelikož byly neustále otevřené vrata trošku se ten prach vířil. Horší však bylo, že ten týden byl v oblasti MCR požár a prach se snesl na celé město. Byla jsem tedy v práci neustále v prachu ze kterého mě štípali oči a když jsem práci opustila, vešla jsem do toho samého prachu venku. Po celý týden jsem to vydržela až poslední den, v den mého odletu jsem ráno vstala a měla uplně opuchlé horní víčka a zarudlé oči. Byla jsem vyděšená a bylo mi do pláče. Nevěděla jsem co s tím. ☹

Po příletu do Česka jsem hned druhý den ráno jela na pohotovost do Brna, kde jsem ukázala EHIC kartičku a ID. Dostala jsem kapky a mast. Nic jsem neplatila jen teda recept a ty léky. Docela to zabíralo, oči mi odpuchly, přestali škrábat a celý první týden to bylo o dost lepší. Bohužel jsem v té době měla dost ošklivý rozchod a další týden jen brečela. Oči jsem měla uplně v háji, asi si dokážete představit jak fungují kapky v těchle situacích. Tak nějak nijak. ☹ Oči se neléčí a všechno se zhoršuje.
Po týdnu jsem se vracela do Anglie, kde jsem v průběhu dalšího měsíce vybrečela pro Lochnesku snad další jezero. Mezitím jsem začala pracovat. Bohužel má první práce byla sice uplně jinde, ale v podstatě uplně stejná jako ta předtím, plus měli všude větráky a tak ten prach lítal daleko víc a já po pár hodinách opět opuchla. Oči mi natekly a zarudly, tentokrát jsem měla opuchlé oči obě. A to i přesto, že jsem si celý den dávala léky, které jsem měla z Česka. Další práce byla též stejná. Práce jsem ukončovala jak na běžícím pásu. V lékárně mi dali nějaké kapky, ale jelikož se nic nelepšilo, jela jsem po týdnu na pohotovost. Tentokrát jsem měla opuchlé obě horní víčka, zarudlé oči, páleli a škrábali jako bych v nich měla sklo. Obyčejné mrkání či pohled do strany mi způsobovat neuvěřitelnou bolest. ☹
Nemocnici jsem našla bez problémů a přišla mi velmi přehledná a vůbec by mi nedošlo, že je to nemocnice. Při vchodu byla recepce. Spousta obrazů u vstupu a nějaká výstava kreseb podél stěn ve vstupní hale. Uprostřed haly byl stánek s čerstvým ovocem, dokola spousta sedadel a lékárna, nějaké ordinace, a dál značené cedule, kde co najdete. Oční pohotovost byla přímo na konci haly. Všude byly vlastně jen dveře, do kterých jste vešli a byla tam přímo čekárna, prošli jste celou čekárnu až k recepci, kde jste se nahlásili a dozadu za recepcí vedly chodby, kde byly ordinace.

Na recepci jsem potřebovala jen EHIC a PAS Chtěli po mě základní informace plus takové ty blbosti, rodinný stav, děti, vyznání, kdo je GP, bydliště a tak. Pak jsem seděla asi hodinu v čekárně, poté si mě zavolali.
Zkusili zda mám dobrý zrak, taková ta rutinní prohlídka s písmenkama. Poté jsem popsala problém, alergie na léky atd, zda jsem se s tímto již léčila a co jsem užívala za léky a poslali mě opět do čekárny, kde jsem strávila další hodinu.
Nakonec si mě zavolali naposledy. Tentokrát jsem opět popsala celý problém znovu ovšem už v jiné ordinaci, tedy někomu jinému. Prohlídli mi oči přístrojem, zda nemám infekci, nakapali mi do očí roztok, ten šíleně pálil v jednu chvíli a jak jsem zjistila večer i barvil, takže jsem vypadala po celý den jak někdo, kdo to s malovátky zrovna neumí. No a nakonec mi dali recept, řekli že infekci nemám, ale z důvodu předchozího léčení mi dají antibiotika. Poradili mi zábaly na oči. A mohla jsem jít. Též jsem byla upozorněna, že další případná návštěva je zpoplatněna a že v žádném případě nemůžu pracovat v obdobném prostředí, jinak se mi vše bude vracet znovu a znovu.
Na chodbě v nemocnici je přímo lékárna na vydané recepty. Zde jsem dostala pořadové číslo a čekala na svůj recept. Bylo to možná do deseti minut a neplatila jsem za léky vůbec nic.


Jelikož jsem neměla nějakou dobu práci, kapala jsem si kapky a snažila se oči šetřit. Samozřejmě s uplakaným obdobím to moc do sebe nešlo dohromady. Spíš bych řekla, že tahle nemoc přišla v nejhorší možnou dobu a proto léčba trvala přes 2 měsíce.
Po asi měsíci se mi začali oči dost lepšit, sice jsem sem tam cítila pálení a vysušení, ale to bylo spíše již z pláče než z prachu. Oči mi po každém probrečeném dni opuchali znovu a znovu, ale ustalo pálení a škrábání. Sice byly hodně zarudlé, ale to se po probrečených dnech stane, oči jsou zkrátka příliš podrážděné. Takže po asi 2 měsících už normálně můžu pracovat i v prašném prostředí a oči se téměř dávají dohromady. Zarudlé je sice budu mít ještě dlouho a vysušené zjevně též, ale v momentální situaci i přesto, že je šetřím to prostě uplně nejde.
Takže za mě. Lékaře se bát nemusíte, tedy alespoň ne pohotovosti v Manchesteru. Navštívila jsem nemocnici St Mary’s Hospital na Oxford road naproti Whitworth Art Gallery. Je to docela obří areal ale lidi Vám tam poradí, když nebudete něco vědět.
Pokud se Vám články líbí, jsou pro Vás přínosné, či si rádi čtete budu ráda za zpětnou vazbu v obdobě obyčejnýho lajku :)
